|
|
Cesta Československa od podpory sionismu k antisionismu (1947-1957)
Habermann, Tomáš ; Charvátová, Kateřina (vedoucí práce) ; Galandauer, Jan (oponent) ; Pejčoch, Ivo (oponent)
Tématem disertační práce je proměna vztahu komunistické strany Československa a československého totalitního režimu k sionismu v letech 1947-1957. Hlavním cílem archivního výzkumu bylo zmapování podpory sionistických aktivit při vzniku státu Izrael a přiblížení postupného přechodu komunistů z pozice podporovatelů sionismu do pozice zarytého antisionismu. Pomoc rodícímu se státu Izrael v letech 1947-1949 je přiblížena prostřednictvím role Československa na valných shromážděních OSN v roce 1947 a role ČSR jako člena United Nations Special Committee on Palestine. Dále prostřednictvím dodávek vojenské techniky do Izraele, diplomatické podpory, podpory emigrace a výcviku židovské brigády na území ČSR v roce 1948. Postupný přechod do antisionistických pozic na přelomu čtyřicátých a padesátých let je demonstrován na komplikovaných jednáních o hospodářské spolupráci a na zasahování režimu do chodu Židovských náboženských obcí. V první polovině padesátých let se podpora a spolupráce změnila ve vyloženou opozici a vyústila v diplomatickou roztržku způsobenou procesem se Slánským. Ten měl jasný antisemitský a antisionistický rozměr. Vyloženě antisionistická pozice režimu je doložena prostřednictvím dalších politicky motivovaných procesů - především procesu s izraelskými diplomaty Šimonem Ornsteinem a Mordechajem...
|
|
|
Cesta Československa od podpory sionismu k antisionismu (1947-1957)
Habermann, Tomáš ; Charvátová, Kateřina (vedoucí práce) ; Galandauer, Jan (oponent) ; Pejčoch, Ivo (oponent)
Tématem disertační práce je proměna vztahu komunistické strany Československa a československého totalitního režimu k sionismu v letech 1947-1957. Hlavním cílem archivního výzkumu bylo zmapování podpory sionistických aktivit při vzniku státu Izrael a přiblížení postupného přechodu komunistů z pozice podporovatelů sionismu do pozice zarytého antisionismu. Pomoc rodícímu se státu Izrael v letech 1947-1949 je přiblížena prostřednictvím role Československa na valných shromážděních OSN v roce 1947 a role ČSR jako člena United Nations Special Committee on Palestine. Dále prostřednictvím dodávek vojenské techniky do Izraele, diplomatické podpory, podpory emigrace a výcviku židovské brigády na území ČSR v roce 1948. Postupný přechod do antisionistických pozic na přelomu čtyřicátých a padesátých let je demonstrován na komplikovaných jednáních o hospodářské spolupráci a na zasahování režimu do chodu Židovských náboženských obcí. V první polovině padesátých let se podpora a spolupráce změnila ve vyloženou opozici a vyústila v diplomatickou roztržku způsobenou procesem se Slánským. Ten měl jasný antisemitský a antisionistický rozměr. Vyloženě antisionistická pozice režimu je doložena prostřednictvím dalších politicky motivovaných procesů - především procesu s izraelskými diplomaty Šimonem Ornsteinem a Mordechajem...
|
|
|
USA, Truman a vznik Izraele v předvečer studené války
Zubina, Jan ; Bečka, Jan (vedoucí práce) ; Fojtek, Vít (oponent)
Historie oprávněně přičítá Harry S. Trumanovi zásluhu na vzniku židovského státu v roce 1948. Přestože od amerického uznání izraelské nezávislosti uběhlo již 63 let, stále se vedou dohady ohledně skutečné motivace prezidenta Trumana. Třiatřicátý prezident se krátce po svém nástupu do Bílého domu v dubnu 1945 ocitl ve složité situaci, kdy se většina Židů, kteří přežili nacistické koncentrační tábory, nechtěla nebo nemohla vrátit do zemí svého původu. Namísto toho vyjádřili Židé přání emigrovat do Palestiny, kde se sionisté snažili o vytvoření židovské národní domoviny. Panovala však značná nejistota ohledně toho, zda se nový prezident bude od svého předchůdce Franklina D. Roosevelta lišit ve svém názoru na poválečné uspořádání v Palestině. Tato práce se soustředí na analýzu komplexního souboru příčin, které ve svém důsledku vedly prezidenta Trumana k podpoře sionismu a k uznání Izraele jako samostatného státu. Při analýze tohoto problému budou zhodnoceny vnitřní i vnější faktory, jež prezident musel brát v úvahu. Důraz je v tomto směru kladen především na vojenské a ekonomické zájmy USA na Blízkém východě, otázku veřejného mínění, problematiku zájmových skupin a rovněž na konflikt Bílého domu s ministerstvem zahraničí a obrany.
|
host ::
RSS.